Bublina#5
DRAK
2024
Redakce°
Hanka Kokšalová
Saina Navrátilová
Maria Neal
Zuzana Kantorová
Viktoria Citráková
Daniel Gális
Přispěvatelstvo°
Clara Goldenstein
Klára Juřeníková
Tobiáš Krsek
Hanka Kokšalová
Marie Zandálková
Karolína Ševčíková
Felix Procházka
Nikoleta Radišić
Klelia Kalouta
Markéta Wágnerová
Ilustrace°
Jaro Krtek
Barbora K.
Sabina Navrátilová
Grafika a sazba°
Daniel Gális
Web°
bublina.favu.vut.cz
Instagram°
@bublinamagazine
D R A K
Rok 2024 je rokem draka, který svou ohnivou silou nastoluje harmonii.
D jako direct dreaming
R jako radical resistance
A jako agender anarchy
K jako knowledge kisses
Drak je hybridní existencí narušující normativní kategorie.
Dragons are fighters of the past spitting flames of the future.
Drak je pro někoho hrozbou, pro jiné svobodou.
Dragons are all the suppressed things in us bursting out.
Drak je odvaha k hravé jinakosti.
Dragons are us, but stronger.
Glimpses of her belief in different possible realities where tales, celestial soups, and spells coexist.
a warm warm welcome, feel the taste of a
reality where dragons, impossible looped
sunsets, life inside the fridge, tropical
cicadas -- all coexist, perhaps you forgot,
but you always knew and it's completely
fine - we forget in order to remember;
the ouroboros end up eating its own tale
and remembering what we always knew.
what enable you to "reworld our world"?
if all is artifice, aren't then the limits of
our perception transcended? - see Ursula K
Le Guin THE CARRIER BAG THEORY
FICTION, introduced by Donna Haraway
BRAZILIAN CICADAS TWILIGHT SOUND
lick your dream, try the shimmering poisoned
thick liquid dripping from the white flowers on
your garden's morning dew. listen to the sound
of the insects's steps when you lay your head on
the grass. do not avoid spells. smile for a dog
create a tale where every strand of your hair has
a tiny bell at its end. accept sharing reality with
mysteries that will never be solved. take care of
the ones around you with love and respect. feel
a soft breeze on your cheeks coming from a
butterfly's wing. make sure to spit some fire and
warm up your celestial soup.
once I dreamed of a sunset
that repeated infinitely on
the horizon of a beach
I had never been to
listen... the flowers secretly rustling...
click to listen
'tiny dragon makeup box'
a playlist of short songs
80 flowers behind the bushed
I remember the day I went
to the woods just to cut that
plant and watch the orange
milk oozing, slowly coming
from the inside... and also
80 white flowers silently
hidden behind the bushes,
and the dragon, the dragon
was so gentle. on its skin, on
each of its scales, a small star
shimmered punctually.
CLICK HERE FOR
ICY FRIDGE
SOUND
Děvčata došla asi do třetiny pláně, když se nebe nad nimi zatáhlo. Slunce snad ani nikdy nebylo. Mraky se jako na povel, s poslušností vojenského pluku, seskupily jeden ke druhému a vytvořily tak souvislou šedivou plochu táhnoucí se od obzoru k obzoru. Zvedl se pichlavý pouštní vítr. A pak vzduch prořízl ten hrozný zvuk. Princezny si zakryly uši a instinktivně se přikrčily k zemi. Stařena na konci tržnice vyvalila oči. Byl to řev, mohutný rozlícený ryk obrovského zvířete. Sestry se rozhlížely kolem sebe, ale všude viděly jen prázdnou planinu. V tom Olívie ukázala na oblohu.
„Poppy,“ zašeptala, protože hlasitěji si netroufla.
Krajinu zalehl zlověstný stín. Dívky se ani nehnuly. Byl to drak. Nikdy žádného neviděly jinde než na obrázku – vlastně je už staletí nikdo nespatřil – ale nemohlo to být nic jiného. Řítil se vzduchem a vítr kvílel, jak se lámal o ostny pokrývající jeho tělo. Kolos prolétl nad princeznami a mířil k tržnici. Viděly, jak klesá a mohutnými křídlisky víří písek prérie. Slyšely, jak lidé začínají křičet. Zaváhaly jen na kratičký moment. Přece jen neměly oproti drakovi o nic větší sílu než kterýkoliv jiný člověk. A beztak byly obě proti bojům a zabíjení. Jenomže se v nich vzedmula jejich královská hrdost, odmalička pěstovaná čest. Ti lidé tam, ti lidé, co křičeli a báli se, to byli jejich lidé, obyvatelé jejich království. Nemohly je v tom nechat samotné. Byl to lid jejich země a ony měly za úkol ho za všech okolností chránit, strach nestrach. Batohy nechaly ležet tam, kde byly, a rozběhly se zpátky.
Tržnicí zmítala zkáza, strašné ničení a všepohlcující panika. Draci nikdy nebyli popisováni jako zlí tvorové, měli být mírumilovní. Měli žít klidný život daleko na jihu v horách ohňové země. A přesto byl tady. Sápal se přes maličké stánky, úplně bez obtíží, drtil je pod sebou, jako by tam vůbec nebyly. Lidé prchali do všech stran, jiní se pokoušeli schovat, splynout, zmizet. Dívka s perlami místo slz přestala plakat. Seděla hrdě vzpřímená, připravená přijmout všechno, co se jí chystá stát. Řetězy, které ji poutaly, byly hrubé jako paže muže, a tak stejně nemohla nic dělat. Drakovi bylo všechno jedno, choval se jako posedlý. Chrlil oheň, řval, chrčel, výhružně roztahoval křídla a dupal. Když princezny konečně doběhly na místo, do cesty se jim připletla babka, která na ně prve promluvila. Osoba se usmála a chytila je za ruce svými zaprášenými dlaněmi.
„Teď jste tu včas.“
Poppy se zamračila. Stařena klidně čekala přesně tam, kde ji viděly naposled. Čekala na ně, jen aby jim mohla říct, že teď už je ta správná chvíle? Vysmekla se jí.
„Běžte pryč! Běžte se někam schovat, ježiši!“
Babka poslechla, ale nespěchala. Věděla přesně, co se stane. Drak se otočil. Olívie vytřeštila oči.
„Poppy, on-“
Víc už říct nestihla, protože musely utíkat. Zvíře se za nimi vyřítilo, jako by vědělo, že jsou významné, důležité tím, že ostatní vědí, kým jsou. Vybral si je za cíl.
„Princezny!“
„To jsou naše princezny!“
Lidé je začínali poznávat. Nikdo ale neměl tolik odvahy, aby jim pomohl. Když šlo o život, každý se staral jenom sám o sebe. Uskakovali sestrám z cesty, když se snažily prokličkovat změtí rozbitých věcí a drakovi se tak ztratit. Bylo to marné. Sice zachrání svůj lid, ale samy za něj padnou. Byl to hloupý nápad, nikdy to nemohlo vyjít. Doběhly až na začátek, dál už byla jenom volná pláň, tam se neschovají. Nejdřív prošly skrz a teď zpátky. Už nemohly dál utíkat. Zastavily se u perlové dívky. Drak se napřímil, připravoval se na dupnutí. Stařena na druhém konci tržnice se vědoucně usmívala. Sestry se na sebe podívaly, snad už naposledy, a semkly se kolem děvčete. Kovová výztuž stánku byla celá zpřelámaná, jen středová tyč s dívčinými řetězy stála pořád pevně na svém místě. Všechny tři se u ní stočily k sobě jako mláďata v hnízdě. Perlorodka zavřela oči. Princezny se smrti nebály, jen jim připadala zbytečná, příliš brzká. Olívie vnímala celou tu chvíli zpomaleně: Poppy se zarputilým hněvivým výrazem v obličeji, černé vlasy poletující divoce kolem hlavy, královský lid všechen poschovávaný okolo, dost daleko aby unikli nebezpečí, dost blízko, aby na vše dobře viděli, obr s ženou a holubicí odcházející pryč z dosahu zvířete a konečně drak samotný, jeho vejcovité břicho, dinosauří tlapy, rozepjatá křídla, ale i oči. Na zlomek vteřiny se na ni podíval. Měl moc zvláštní oči. Olívie si uvědomila, že jí připadají spíše jako oči raněného, bezmocného tvora. Jako by to jen špatně pochopili, špatně si vyložili celou tuhle situaci. Třeba nechtěl nikomu ubližovat, jenže zešílel a nebylo mu pomoci. Nikdo se nikdy nedozví, jestli měla Olívie pravdu.
Drak dopadnul nohama na zem a zařval. Na nekonečně dlouhý okamžik celou scénu zahalily oblaka zvířeného prachu. Všichni přítomní čekali, že se bestie každou chvíli zvedne a podupe vše, co ještě z tržnice zbývalo. Ale najednou bylo ticho.
Poppy si uvědomila, že pořád dýchá. Ucítila nesnesitelnou tíhu, která na ní ležela.
„Olívie? Olívie!“
Draka probodla kovová tyč, u které se choulily. Nic se jim nestalo. Pár odřenin a šrámů, ale nic se jim nestalo. Tlapami je minul z každé strany jen o píď, ale byly v pořádku. Zvíře bylo mrtvé. Bylo po všem.
Lidé se odvážili blíž.
„Pomoc!“
Už skoro nemohly dýchat.
„Pomozte nám!“
Někdo uslyšel jejich hlasy vycházející zpod obrovitého těla. Někdo další začal rozdávat povely. Lidé se konečně probrali z šoku a společně všechny tři vytáhli ven. Sestry těžce oddechovaly.
„Sláva!“
„Sláva našim princeznám!“ Nadšený dav je obklopil, jako by byl moře a ony ostrůvek, a perlová dívka se nepozorována vytratila na svobodu.
„Všechny nás zachránily!“
„Sláva našim zachránkyním!“
„Sláva princeznám drakobijkám!“
„Sláva princeznám drakobijkám!“
Sestry se znaveně usmívaly. To, že to byla jen náhoda, podivná souhra událostí, nahlas nevyslovily. Samy nevěděly, co si mají myslet. Když odcházely, lidé se před nimi rozestupovali do stran a tvořili pro ně uličku k průchodu. Tleskali, výskali a jásali. Každý si chtěl na princezny sáhnout pro štěstí, hladili je po vlasech a třásli jim rukama. Všechny prostoupila a spojila nespočítatelná radost z toho, že jsou naživu. V tu chvíli se zdálo, že nikdy nic nebylo a už ani nikdy nebude tak krásné jako ten okamžik. Poppy naposledy zahlédla starou ženu s vědoucíma očima. Kývla na ni a stařenka jí to opětovala. Sestry zamávaly na rozloučenou a vydaly se znovu vstříc růžovému pohoří.
When we think back, we all have those spots that stick out in our minds, even if they’re long gone. Our memories of places are packed with feelings. In the depths of memory lie fragments of places that once existed, now relegated to the annals of history. Like, when you step into an old room and suddenly remember all sorts of things from way back. Isn’t it kind of cool how things don’t last forever, though? Maybe we should appreciate the beauty in the fading... The beauty and sadness found in the impermanence of shadows, inviting us to embrace the fleeting moments of the past. Through this lens, we glimpse the wistful allure of places lost to time, their essence preserved in the delicate dance of light and darkness. You know, like how the shadows in a room change over time, but they’re still kind of nice. Sometimes I go out and check out old ruins and think about what they used to be. Takes you on a journey through the crumbling remnants of ancient civilizations, where the ghosts of the past whisper tales of glory and decay. Here, nostalgia transcends the confines of individual memory, intertwining with the collective consciousness of humanity. That feeling of missing something, even though you never experienced it firsthand. Because nostalgia isn’t just about missing stuff. It’s about finding meaning in what’s come and gone, even if it’s as simple as an old room or a crumbling building.
MESS on Top
FROM THE SHADOW
Over the vast, depleted landscape of our
home, rumors started circulating.
They said: This place has Potential!
We did not know what or who Potential
was.
Still, we started to feel its presence.
The rumors described Potential as an
invisible entity of great force.
Once materialized, Potential will shape
our future and transform our landscape
in a new, higher, more developed order.
The hidden sleeping fantastic beast
named Potential was about to awaken.
We were scared.
What if Potential is a dragon plotting to
seize our treasures, in whose flames
anyone who dares to resist will burn?
And who are the voices spreading rumors
about Potential? Are they some evil
fearmongering wizards stealing our
future?
(Verse 1)
In the depths where dreams entwine,
Lies a creature, mighty, divine.
Potential stirs, in slumber deep,
As the world above holds its breath, and weep.
(Chorus)
Oh, Potential, fearsome and grand,
Your awakening shakes the land.
But in your gaze, we see a gleam,
A chance for friendship, like a dream.
(Verse 2)
Legends tell of your awesome might,
Of mountains moved in the dead of night.
Yet, in our hearts, a longing grows,
To know the truth, beyond what shows.
(Chorus)
Oh, Potential, with eyes so bright,
We tremble in the shadow of your might.
But in your roar, we hear a call,
To rise above, to stand tall.
(Bridge)
Though fear may grip us, cold and tight,
We yearn to bask in your guiding light.
For in your presence, we sense the key,
To unlock the doors of destiny.
(Verse 3)
So let us brave the unknown deep,
Where Potential lies, in eternal sleep.
With open hearts, and courage bold,
We'll seek to forge a bond untold.
(Chorus)
Oh, Potential, awaken now,
Let friendship bloom, let trust endow.
For in your grace, we'll find our way,
Together, we'll seize the day.
We sang songs and conducted rituals
to befriend the creature.
Imagining a future, in which we
cooperate with the great
transforming power of Potential,
we eagerly awaited its awakening.
But the rumors suddenly
disappeared.
They said: "There is more
Potential!"
and left to an even more vast and
depleted landscape, searching for an
even bigger beast.
After these troubles with
undiscovered Potential ended, life
went on as usual in our home.
Every once in a while, some
newcomers revive the rumors, but
the old and wise know no change is
coming.
Marie ve svém poetickém komiksu přemýšlí nad novým světem, jehož součástí jsou draci, víly hadi a další stvoření.
je víc-než-smrt co
se tě netýká
stojim
uprostřed
jezera
vymačkám
bílýmu
hladovi
všechen
jed
z těla
víly jsou sny i naděje
dračí pohyby jsou
povrch, ze-mě
světlušky jsou víly co trhaj hvězdy z oblohy
sletěj dolů zahřejou tim světlem draky
o chod dne a noci se
starají postavy v trávě - vidíme je matně
zemřelý lidský duše jsou
barevný míče kopou do nich
přes den víly v noci
ráda vyměňuju hadům vzory
Láskou se dá hořet,
spálit se,
na popel,
a mně se to stává.
Miluju toho a tamtu,
v úžasu koukám,
jsem fascinovaná,
inspirovaná.
zahambená,
Tolik chci bejt jako oni,
proto naslouchám.
Hodně se ptám a dívám dovnitř,
právě tam.
kde není vidět,
Se cítím vítaná.
Hladím bolavý místa,
pouštím světlo do ran.
který krvácí do mých dlaní,
Hledám kde že se ztratil soucit,
a kdykoliv se tajemství poodhalí,
taky já se trochu osvobodim.
Sebe vidim,
nahý tělo, který hladim,
dokážu milovat ještě víc.
víc,
Vzdálenost mezi námi už není,
dotyk.
stisk,
Spojení s přesahem,
pomalu plavu v tom, co přetejká,
a občas zapomenu.
jak důležitý je se neutopit,
Kdo jsem já a kdo jsou oni?
Bez kyslíku nejsou odpovědi.
Mysl utíká,
pomalu se rozpadá.
nedává smysl,
Já nedávám smysl,
když nedýchám,
ale pokušení mě pokaždý odvede tam daleko,
úplně od všeho,
a možná proto se mi líbí.
chvíli nedýchat,
Felix je na cestě tranzice, kterou si vysnil. Série koláží popisují sen, který se nesetkává s pochopením. Lidé v jeho okolí neustále zpochybňují jeho rozhodnutí a díky tomu se potýká se stavem dysforie. Cesta tranzice je velmi složitý proces. Se samotnou tranzicí přichází euforie. Jak dlouhá cesta Felixe skutečně čeká, sám ještě neví. Aplikace hormonu má pro něj duševní rozměr. Ve své básni pojímá Felix draka jako monstrum opovrhované společností, které má pouze vlastní pudy a motivace. V sérii koláží s básněmi chronologicky ztvárňuje aplikaci testosteronového gelu - hormonální terapie.
SABINA NAVRÁTILOVÁ° Ahoj Felixi, chápu, že celé to téma může být intimní a těžké. Zajímalo by mě, jak vnímáš lidi co za tebou přijdou s mnoha otázkami, které zacházejí do podrobností? Vnímáš takové lidi jako vlezlé? Dejme tomu, že někdo prochází tím myšlenkovým procesem, že by snad chtěl lépe nabýt empatii pro tranzici, jakožto celý ten proces. Jak se ti něco takové sdílí?
FELIX PROCHÁZKA° Záleží jak jsou mi blízcí a jaky mají záměr za tou otázkou, ale to je skoro vždycky poznat. :-)) Když je to třeba nějaký starší člověk, nebo kamarád upřímně zvědavý nebo třeba když rodině vysvětluji věci tak to dělám s radostí, ale když na mě na ulici řvou děcka jestli jsem holka nebo kluk, tak to je vlezlé.
S° Jaké máš zkušenosti s trans komunitou?
F° Hmm… Nevím jestli můžu popsat komunitu jako celek, ale spousta mých nejbližších kamarádů jsou trans a mám je moc rád. Ta sounáležitost a vzájemná pomoc ať už materiální nebo jiná je moc hezká. Takže velmi pozitivní :-)). Třeba na facebook skupiny chodím primárně pro informace a nikdy jsem se nesetkal s někým nepříjemným.
S° Co bys doporučil člověku, co o tomto tématu nic neví?
F° Upřímně asi si přečíst Wikipedia článek o tom a nic víc. Jinak prostě být milý respektující človek. Tranzice bývá také zastřena tajemstvím pro lidi mimo trans bublinu, které se téma přimo týká. Neznámou se vytváří neviditelná propast, vedoucí k nedorozumnění a ke konfliktům, od slovních až po fyzická napadnutí. Ve vašem okolí se nachází minimálně jedna osoba procházející si tranzicí. Buďte “milí a respektující lidé” a zabraňte vykonstruované trhlině v lidské sounáležitosti! Každá konzervativní “debata” ve vaší lokální knihovně se dá zrušit, každý pochod se dá zablokovat, keep fighing <3
nepotřebuju tunu zlata
poklady schovám
do krabičky od sirek
z tisíciletého spánku
mě probudí jen brek
všechno má svůj důvod
jaký máte vy pro svůj strach
když místnost naplní kouře pach
tak vím, že sem nepatřím
rodinu mám jen v tobě
a ve slunci na tváři
když se ti v oku odráží
tak vím, že Bůh mě chápe
podivné stvoření přitahující pohledy
po kapsách nosím lesklé cetky
můj dým se kroutí a tvoří spirálu
sliz na kůži mi daruje mužství
pýcha se mi na hrudi skví
skrývá věčnou pustou těžkost
zrcadlo mi vypaluje oči
a krade ohěn
má milenka je jediný důvod,
proč jsem ještě neodletěl
její naléhavé rty jsou má jediná
cnost
můj zrak se opět opírá do mraků
proč musí všechno stát tolik zlaťáků
nadýchané jsou jako každý jeden polštář
v naší posteli, jež je můj oltář
místo oddechu v daleké lži
už kde jsme, ruku v ruce
jsme přece velicí dost
pomalá proměna v mou skutečnost
prý patřím do cirkusu
ale já jsme v ráji
prý s mou hlavou pryč
ale spolu jsme vždy věčnost
chmýří
z pampelišky
mi přistává
na horním rtu
mé přání se plní
Sustanon®
250 mg/ml injekční roztok
testosteronu
While I was working on my first project at FaVU (winter 23/24), I struggled with an artistic block that I really wanted to overcome as fast as possible. In trying to break the block, I somehow ended up writing a text completely unrelated to the project. I wrote a Violent Manifesto
Violent Manifesto is an idea that emerged from a place of doubt... It is the exact opposite of finding love in a hopeless place… It is finding hate where there is no love to be found… Feeling so hopeless and alone that you ultimately transform into the people that hurt you, traumatized you, yelled at you, lied to you, used you, manipulated you… or to put it in even more dramatic terms… destroyed you. Despite having a striking title, this text isn’t a call for violence… quite the opposite, actually. Ironically… this text is a plea to end all violence by focusing on the violence within… facing it in order to ultimately overcome it.
I shared the text with friends, and the main two comments that stood out to me were: that it makes you want to read it out loud because it has a pace, and that they relate to the feelings of frustration expressed in the text. I also had an urge to read it after I wrote it. I have read it many times and I always find that I end up releasing tension when I do.
I highly recommend and encourage trying this “life-hack”. Find a space to read this text out loud - wherever it feels right. Sometimes reading it somewhere, where other people allow you to do so, but you yourself still feel nervous, is the best “medicine” for confronting one’s own demons.
EVERYWHERE I GO VIOLENCE FOLLOWS
THEY SAY IF EVERYONE LIKES WHAT YOU'RE DOING YOU'RE DOING SOMETHING WRONG,
SO I STAY VIOLENT
I STAY ACTIVE
I FEED MY AGGRESSION, I FEED IT WITH ACTION, NON-VIOLENT ACTION
WHEN YOU SAY SOMETHING PEOPLE ARE NOT READY TO HEAR, EXPECT VIOLENCE IN RETURN
WHEN YOU TRY TO DO SOMETHING YOU'RE NOT READY TO DO EXPECT VIOLENCE IN RETURN, AUTO VIOLENCE
WHEN I AM ACTIVE AND OTHERS ARE PASSIVE, I FEEL BETTER THAN THEM
BUT IT'S JUST THE FEELING OF DOING SOMETHING, OF PUTTING ENERGY THAT WAS STORED INSIDE ME - OUTSIDE ME
I AM A HOARDER - I HOARD MY OWN ENERGY
I DON'T WANT TO HURT ANYONE, BUT I'M HURTING MYSELF
ENERGY CAN'T STAY HOARDED FOREVER, SO EVENTUALLY IT BURSTS, IT EXPLODES
AND THEN YOU HAVE NO CHOICE BUT TO STAY ACTIVE STAY VIOLENT STAY AGGRESSIVE
WHEN I SAY VIOLENT, WHAT THEY REALLY MEAN IS ACTIVE
BUT THE WORD ACTIVE IS NOT ACTIVE ENOUGH, SO I SAY VIOLENT
THE TONE OF MY VOICE IS NOT ACTIVE ENOUGH
IF YOU SURVIVE THIS BIG BURST, THERE IS A CONSTANT NEED TO STAY ACTIVE - NEVER TO BURST AGAIN
TO KEEP GIVING ENERGY TO KEEP PUTTING IT INTO SOMETHING SOMEWHERE SOMEPLACE
TO KEEP IT MOVING – CIRCLING
THE WORDS VIOLENT AND AGGRESSIVE ARE TO DESCRIBE MY FEELINGS WHILE I PUT MY ENERGY OUT THERE
I'M VERY ANGRY THAT I HAVE TO PUT MY ENERGY OUT THERE
I'M VERY ANGRY THAT I NEED TO KEEP PRODUCING
I’M VERY ANGRY THAT I CANNOT STAY PASSIVE
I FEEL MY AGGRESSION BOILING
AND I KNOW I HAVE TO PUT IT OUT IN THE WORLD BECAUSE IF I DON'T, IT ONLY GETS WORSE
I WANT EVERYONE TO LIKE WHAT I'M DOING, BUT I ALSO DON'T WANT TO DO ANYTHING WRONG
I WANT TO DO SOMETHING IMPORTANT, BUT I ALSO WANT TO LIVE A SUSTAINABLE LIFE
FOR ME, SOMETHING IMPORTANT MEANS MAKING SOMETHING PEOPLE ARE NOT READY TO SEE
MAKING SOMETHING I AM MYSELF AND NOT READY TO EXPERIENCE
MAKING SOMETHING SO AGGRESSIVE AND SO POWERFUL AND SO BIG AND SO ENERGETIC
THAT IT ACTUALLY CHANGES SOMETHING
THAT IT ACTUALLY IS SO ACTIVE THAT IT MOVES SOMETHING THAT IT CREATES A
GIGANTIC SHIFT JUST SO I COULD FEEL LIKE I HAVE DONE SOMETHING
NOT TALKING ABOUT VIOLENCE IS STORING VIOLENCE
STORING VIOLENCE CREATES BIGGER VIOLENCES
I NEED TO TALK ABOUT VIOLENCE IN ORDER NOT TO FEEL VIOLENT
I NEED TO TALK ABOUT VIOLENCE FOR LONG ENOUGH TO ACT ON FEELING VIOLENT
BUT EITHER WAY I DO ACT ON IT
I HAVE TO IN ORDER NOT TO CREATE BIGGER VIOLENCES
I TRY TO ACT AS SMALL AS POSSIBLE JUST FOR IT TO LEAVE MY BODY
MY MIND CANNOT STOP TALKING
THE EASIEST TO ACT UPON VIOLENCE IS WORKING OUT
SO I WORK OUT I DO PILATES I LIFT I CRUNCH I SQUAT
BUT MY MIND CANNOT STOP TALKING
SO WHILE I PHYSICALLY EXPRESS MY VIOLENCE,
I ALSO CANNOT STOP THINKING ABOUT IT AS WELL
AND SOMEHOW IN HALF AN HOUR IT GETS RESOLVED
I NO LONGER FEEL VIOLENT
I FEEL LIKE I DID SOMETHING
I NEED TO DO MORE
I NEED TO STAY ACTIVE
NO ONE CAN KNOW I AM VIOLENT
KILLING BUGS ALSO HELPS
I NEVER WANT TO HURT ANYONE
I NEVER WANT ANYONE TO HURT
BUT NOT TALKING ABOUT VIOLENCE IS STORING VIOLENCE
NOT ACTING ON VIOLENCE IS STORING VIOLENCE
IGNORING VIOLENCE IS VIOLENCE
DENYING VIOLENCE IS VIOLENCE
AVOIDING VIOLENCE IS VIOLENCE
BUT WE CANNOT RISK TALKING ABOUT VIOLENCE
WE CANNOT RISK INSPIRING VIOLENCE
AND YET WHATEVER WE DO ABOUT VIOLENCE INSPIRES VIOLENCE
IT NEEDS TO GO IN CIRCLES
IT CAN NEVER STOP
I CAN NEVER STOP
NO ONE CAN EVER STOP
NOTHING CAN EVER STOP
IT GOES IN CIRCLES
I NEED TO EXPRESS MY VIOLENCE BUT I CAN'T
NO ONE CAN KNOW THAT I'M VIOLENT (EVERYONE KNOWS)
BUT OTHER PEOPLE ARE ALLOWED TO EXPRESS THEIR VIOLENCE
THERE ARE PEOPLE PRAISED FOR EXPRESSING THEIR VIOLENCE
AND THEN THERE ARE PEOPLE WHO CANNOT TALK ABOUT VIOLENCE
THERE ARE PEOPLE WHO CANNOT RISK OTHER PEOPLE KNOWING THAT THEY TOO ARE VIOLENT
YOU CANNOT HIDE VIOLENCE
YOU CANNOT LOCK AWAY VIOLENCE
YOU CAN ONLY STORE VIOLENCE
NEVER KNOWING WHEN IT WILL BURST
I CANNOT ASK CHAT GPT ABOUT VIOLENCE
I CANNOT EXPRESS WHAT I FEEL I WANT TO DO IN FEAR THAT PEOPLE WILL THINK I WOULD ACTUALLY DO IT
NO ONE WILL EVER KNOW IF IT’S PROBLEMATIC BEHAVIOR
I WILL NEVER KNOW IF IT’S PROBLEMATIC BEHAVIOR
NO ONE CAN KNOW
BUT I HAVE TO KNOW
IF I DON’T UNDERSTAND I WILL BURST
I GET ANGRY WHEN I DON’T UNDERSTAND
I GET ANGRY WHEN I THINK I’M STUPID
I GET ANGRY WHEN I DON’T FEEL A SENSE OF ACCOMPLISHMENT
WHAT IF I STOPPED WORKING OUT?
THESE ARE NOT OUR ONLY OPTIONS
THERE’S SO MANY
THE MOST UNPOPULAR ONE BEING TO FEEL
NOT ACTING ON IT
NOT NOT ACTING ON IT
LETTING IT PULSE THROUGH ME
I ACCEPT THAT IN MY CORE I AM AN ANIMAL
A MAMMAL
I ACCEPT THAT I AM MORE THAN THAT
I ACCEPT THAT I CANNOT BE MORE THAN THAT WITHOUT BEING AN ANIMAL FIRST
WITHOUT ACCEPTING THAT I AM AN ANIMAL FIRST
AT MY BASE IS AN ANIMAL
I DO THIS RITUAL OF ACCEPTANCE AND THEN I FORGET
I FORGET THAT IT NEEDS TO CIRCLE
I FORGET I HAVE TO ACCEPT IT AGAIN
NO ONE KNOWS THE LINE BETWEEN WANTING TO DO SOMETHING AND DOING IT
IT MUST BE THE SAME AS THE DIFFERENCE BETWEEN BEING ACTIVE OR PASSIVE
IT'S UNPREDICTABLE TALKING ABOUT THIS
IT'S VIOLENT IN ITSELF
IT’S ANTICIPATING A TRIGGER
A TRIGGER TO PUT PASSIVE INTO ACTIVE
IT’S POSSIBLY VIOLENT
AND IT CAN JUST AS WELL NOT BE
YET WE STORE VIOLENCE KNOWING THAT IT WILL COME BACK MORE VIOLENT
BUT NOT WANTING TO DEAL WITH IT
THAT MAKES ME ANGRY
IT GOES IN CIRCLES
I FEEL ANGER BOILING
I NEED TO EXPRESS MY VIOLENCE IN ORDER NOT TO BE VIOLENT
BUT NO ONE KNOWS THE LINE BETWEEN REALITY AND ALL THE SLIGHTLY LESS REAL THINGS
NO ONE KNOWS HOW TO PREDICT WHEN SOMETHING NOT REAL WILL BECOME REAL
SO IT'S BETTER NOT TO TALK ABOUT VIOLENCE
WAIT AND SEE
WAIT FOR THINGS TO BURST
WAIT FOR THINGS TO BE REAL ENOUGH TO CONSIDER THEM
WAIT
STORE
HOARD
NO CIRCLE
SQUARE
WE STOP AT EVERY CORNER
OF THIS SQUARE
WE HAVE TO
THE TRANSITION IS NOT AS SMOOTH
AS WHEN IT CIRCLES
WE STOP IN ORDER TO BE PASSIVE
WE STOP TO SMOKE
WE STOP THE VIOLENCE WITH SMOKING
AT THE SAME TIME WE STORE THE VIOLENCE
AT THE SAME TIME WE KEEP A CYCLE OF VIOLENCE GOING
I STOPPED SMOKING IN NOVEMBER
MY CIRCLE LOOKS SOMETHING LIKE THIS:
(here i stop to smoke)
You are warmly invited to reflect on your experience reading via form
You can also contact Nikoleta directly at niki.creativethinker@gmail.com
Bimbos Against Capitalism is Klelia´s blog platform exploring intersectional feminist issues and real life struggles / frustrations of a feminine presenting person in early adulthood. B.A.C. often collaborate with feminist organizations, for example, advocating for free menstrual products in front of the Ministry of Health in Bucharest, Romania.
“The typical bimbo is a heavy consumer. How I see it, anyone that is ignorant is a bimbo and we‘re all choosing to be ignorant in some way, to survive."
MARIA NEAL° Do you want to start just introducing what you do? And if it‘s a solo project or a group project.
KLEILA KALOUTA° I‘ve been taking film photos since I was 17, I just wanted to see if people were interested in my photography, so I made a page for that and named it Bimbos Against Capitalism. The quote “Bimbos Against Capitalism” was the first to come. It was around the time bimbos came back, some people were reclaiming this term, so I did some research on that tiny, tiny subculture and wrote a whole manifesto about my concept of it.
I‘m the only one in this project, it‘s my baby. I started it two years ago when I was 20 years old. I was interested in fashion at the time and wanted to make a brand or something like that. So I wrote Bimbos Against Capitalism on my tote bag. I still have it here, it‘s been through so much. It looks like a piece of trash, but it‘s cute.
After a while I started writing under my photos, explaining the stories behind them, opening up more. At the beginning the name didn‘t relate to content, slowly it just manifested itself. I would just hang out with my friends and take pictures of them.
We all dress pretty extra and most of the locations are local queer events, especially raves. I ended up adopting the meme format. In my opinion, a lot of the quotes used in memes are actually great poetry. It’s fascinating how some of them stick to our language and our way of communication.
I started writing more and more. I mostly focus on that, that‘s my number one interest to be honest, the photography just comes kind of naturally now, it does the job of making you want to check out the text. And it‘s very DIY - people in my room, people I know, everybody is just helping out, sometimes it really feels like a group project, I really try to visualize my community’s concerns and ambitions. Especially my best friend and roommate, I always come to them and discuss projects that I‘m working on. And they give me good feedback and new perspectives. I just try to summarize them.
M° Your project, it‘s very social media focused, right? It‘s easily “consumable” through the meme format. That‘s the way a lot of our generation gets to important information, news, even if it‘s through humor and irony. But you also expand that through writing your little quotes on the streets. That‘s actually how I found out about your page in the first place, it was one of the first things I started noticing around the city. What led you to start tagging?
K° I was very angry at the time, extremely fucking angry and frustrated, and kind of a Femcel to be honest. I´d just go around alone in the street and tag, a lot of times people told me it‘s great marketing, but I never saw it like that. I just wanted to make noise, take up space and be very, very loud. I tagged a lot and really loved it, slowly people started noticing.
It was very therapeutic, slowly the anger calmed down, I don‘t go out that much anymore. I still tag in some spaces, but I don‘t have that crave for destruction that used to push me years ago. Anyway, I think that‘s good. I feel my perspective now is more “Okay, let‘s calm down the trauma and anger and let‘s talk more socio-political.” You never seriously get your point
across with violence.
A lot of the tags have been removed by now. Because of… some nice people, haha.
M° I was going to ask about that. Because I see how tagging outside can be tied to the adrenalin high but it also often sparks conversation. Do you get people reacting in public? Any “wall-fights”?
K° So last year, after being very proud of my tags being noticed, an older friend of mine was talking about how we don‘t really have a lot of leftist tags in Bucharest. I noticed a wave after that too, more and more tags started popping up and that was really nice to see. People were even adding to mine, either positively or negatively. Some people were mad about the “bimbos” part and others about the “against capitalism”.
Okay babes, first of all, I’m just a girl. This year they‘ve been covering the fuck out of my tags, sometimes with fascist symbols. People expected me to react - what are you gonna do about that? Sometimes I would go over it but it would just look like shit, at the end of the day I don‘t want to make the city look ugly. So I didn‘t really do anything, they‘d go over it again anyway. But I do have some ideas now, either I’ll make a silly stencil or I was thinking of writing something like “When was the last time you felt a woman’s touch?” Next to the covered ones:))
For example, the way we fight capitalism in my generation. It‘s “Oh, yeah, we´re going to buy the sustainable product.” You think you‘re helping, but at the same time you‘re still functioning under capitalism. It‘s an illusion of choice and you kind of have to be ignorant to stay sane. So people just go with the cute green capitalism, or pink capitalism stuff. I think that‘s where most liberals are, rainbow capitalism bimbos.
M° Earlier on you touched on the term “femcel” with which you also work in some of your texts. How do you relate to that word?
K° Femcel is the feminine version of “incel”, it got very normalized and trendy for a while. I was very angry at men because had trauma, so I decided that I hate all of them. But it made me very miserable to hate half of the population while also trying to date it.
It‘s objectifying men and dehumanizing them, adopting the patriarchy pretty much. Doing it back to them and at the same time completely forgetting that feminism is about all genders. You‘re not really helping by traumatizing another man. Then, this boy will go on to pass on the trauma to another girl and so on…
Yeah it sucks to educate them, sometimes. I wouldn‘t sit down and educate someone that‘s straight up sexist, but if someone just makes a mistake, not a very big one, I‘m going to try telling them, this is not okay. I‘m helping myself and the women after me.
I'm
pretty
boy-
crazy
for
a feminist...
In order to fight patriarchy, first of all, in my opinion, we need to unite. And we need to have more men joining in. Patriarchy is making everyone miserable, it‘s not just a woman‘s issue.
M° I think often feminism has a bad name in the media. But I think it‘s always important to try to agree with as many people as you can, on a base level. Because without that, you eliminate any option of conversation and you‘re never going to be able to come together and fight. You‘d find out that most people just want the same thing, to be comfortable and happy. We should try to find…
K° Middle ground, and realize that we‘re all doing it for the same reasons. One other thing about femcels is the fact they‘re waiting for men to make a mistake. I saw that in myself too, sometimes I would go out tagging, almost wanting some man to come up to me so that I could explode on him. Mocking men and making them feel what you have felt in the past - that takes a lot of energy from you. We have to be smart about what to throw that anger towards.
M° Since the topic of the whole issue is dragons and the year of the dragon is seen as a very powerful one, I want to ask a kind of cliché question - what do you find strength in?
K° It‘s a very basic answer but, in my body, in my physical ability to walk and carry stuff. I‘m quite strong and I‘m happy about that. I don‘t care about the way I look, I‘m happy to physically be able to go through winter and go through summer and go to uni and come back, carry heavy objects, swim. I just know I‘ll be fine. Also having a positive mindset about my own misery, when I have to struggle because I know that later I‘m gonna feel so good, I find beauty in struggle.
“I’m not creative when I’m in love”
That’s a lie
That wasn’t love that was obsession
Healthy love doesn’t consume you
Real love
Real love is all love
Ofc it’s real if u believe it is
But not all love is healthy
U can try and make a conscious decision to search for it
“U don’t choose who u love”
When you’re a hormonally unstable young woman, Yes u do
I would dive as deep as I can to that feeling
Turn a crush into the man I’m gonna marry
Daydream so hard that I would long for our made-up memories
The many times we spent in my fantasy
We were practically together all day, in my head
Formed ties with stranger
Because I loved being in love
And I was told that I should hold on to it
That romance is part of girlhood
I loved the chase
the impulsiveness
the mania
But when they treated me like the stranger I was
Or the girlfriend they never asked for
The affectionate parasite
I would have to crawl out of the hole I’d dug for myself
If I can imagine us on the altar
I can imagine us as strangers
That’s how I crawled back up every time
To see real life
my emotional needs not being met
and wonder why I do this to myself
“One day u wake up in your late 20s and stop caring so much about men”
I wanted that day to come so bad
And I think it did
I realized I had a great imagination
If I can make myself fall in love
Maybe I should at least choose someone good for me
“it’s not like i’m gonna marry him”
How many times do I have to say that
before I stop lowering my standards because of temporality?
With finding love out of my bucket list
I can finally focus on real issues
Real life
Idk be an active member in society?!?
I have time to observe the inequality
Overfed romance by the media
I feel brainwashed, scammed
Girls in the state of romantic psychosis
To keep them dependent
To keep them blind
So they can romanticize a mediocre man
Romanticize obedience
patience and support for him and the patriarchy.
All these sisters I lost
Because of one-sided romance
All these sisters I lost
Because of one-sided obsession
All these sisters I lost
Because they don’t value themselves
as much as their partners
Losing ourselves
Not taking the chance to discover who we are
What we want
What works for us
What adds to our life
Question what we can be offered
Not how we can serve
Conceptualize myself Like I’m slime
Like I’m mold
Like I’m liquid to take the shape of their vase
Tiptoeing to make as little sound
While they sleep dreaming about the filtered me
The perfect girl that I try to be
Is still the girl they will never truly see
Value enough to work on themselves
to put addictions over
to try and understand
love me how I want to be loved
love unconditional
make excuses for
Yet that’s where love drives a woman
Emotionally exploited.
Na svých nikdy nekončících toulkách Babylónskou knihovnou procházím v náhodném sledu jejími šestiúhelníkovými galeriemi patro za patrem, namátkou z polic vybírám knihy a náhodně je otevírám. Za určitou dobu jsem si vycvičil vlastnost vidět v nesmyslných zámotcích znaků slova, nebo alespoň něco, co je připomíná (možná jde o jazyky, které jsou dávno zaniklé, nebo ještě ani nevznikly). Po vzoru jedné staré sekty knihovníků cestovatelů tato slova vypisuji a reorganizuji. Ne ale za účelem vytvoření kanonických knih organizujících vesmír tak, aby z něj bylo pochopitelnéjší místo, jen popisuji skutečnost takovou, jaká je ve své neohraničené a periodické nahotě. Při poslední cestě jsem se zaměřil na vyhledání tématu vztahu jednotlivých znamení čínského horoskopu k roku draka. Můžete mě považovat za mystika a podvodníka, já jen však pozoruji chaos skutečnosti a překládám její strukturu do jazyka metafory. Tak tedy: (můžete vidět, že ať už slova přeorganizuji jakkoli, zjistím, že tak již byla napsána)
libraryofbabel.info je webová stránka, kterou vytvořil Jonathan Basile na základě povídky Library of Babel argentinského spisovatele Jorge Luise Borgese. Cílem této knihovny je obsahovat všechny možné kombinace 1,312,000 znaků, tudíž obsahovat vše, co již bylo a bude napsáno.
Rok draka očima Krysy
Ve znamení draka cestujeme portály singularit do meteorického hýření velbloudích mlékařů s hadovitými účesy, přes světy nezrýmovatelné předpojaté krutosti sypající kukuřici trychtýřem do hrdel žab, ke světům obývaným dezinformátory upečenými v ledu z nichž sérií pohybů a protipohybů vytlačujeme lízátka. Na planety s prstenci z pulců mezi smilnícími hvězdami. Pozor však na fotografování defekace čarodějnic a motlitby teologů týkající se klimatu.
Krysa v roku draka nachází čokoládu v pogumovaných pytlících na peníze, avšak realita je jen špatnou malbou lhostejného plavčíka vybaveného kastračním nožem. Vedle něj postává vzrušený hřebec nad hromadou ovocného hnoje. Panenská čakra tisíciletí nevydrží. Gumové oděvy a dobře nabalzamované hamburgery ano.
Strana: 279 Kniha: 2, ,kmxtbr, Police: 3, Zeď: 2
Rok draka očima Buvola
Drak nenapravitelně nesobecky nevlastní děti.
Buvol je mazlivý. Dřímá na zaprášených bezvýznamných pracovištích zatímco nad ním ční zakřivené přirození chlupaté buvolí bohyně. Klade do něho vajíčka v den narozenin vyžadujíce regulaci užívání alkoholu. Inseminace je možná i kořenem mandragory – ale bez kofeinu! Chce snad být rodičem slepého červa či chřadnoucího zoborožce, nebo se stát zasmušilým rozvedeným včelařem? Podlehnout prostituci a nočním můrám nedostatečném ocenění za vynález jazzového korzetu?
Chceš-li z kazatelny trefit měchýř kněze ve zpovědnici – vezmeš luk, nebo brokovnici?
Strana: 11 Kniha: 8, ut,pgy, Police: 1, Zeď: 4
Rok draka očima Tygra
Drak je bigotní kocourek nenávistně pečující o mimozemské lososy lechtáním a odsáváním víry.
Konjunkce hlodavce a mlže v moment, kdy mandragora beze smutku sevře naolejovaný zvedák v galanterii s rychle tloustnoucím dámským oblečením. Neboli flirtování s kočkami (takzvané polní míchačky popř. Zigotický bimetal). Tygr je přesycen svým aortálním dudlíkem, jelikož i šelma chce být někdy pípající hroch. Baculatý drsňák. Plazí masérka zasnoubená s bezradným veterinářem.
Strana: 125 Kniha: 26, w.kcif,brlxbhmeayvppfrjl, Police: 5, Zeď: 1
Rok draka očima Zajíce
Rok draka je jako osolené víno vyabstrahované z rajčete, jehněte a žáby. Jako šupinatý ocas čouhající z kahot proradného mykologa. Smrad vemena ve zlaté urně.
Zajíčci lenoší a vychutnávají si špičkové fettuccini. Nasávají jablečno-mléčné páry a coby střízliví narkomani si lebedí v posteli s prasetem pokuřujícím durman. Odhalují taje spirituality i demonologie aniž by byli označeni za hlíznaté kacíře. Pak už lehce překouřeni vyplivují dudlíky, ano vaše nejzlobivější eminence, a jeden za druhým se vypařují, až v peřinách zbyde jen jeden slepý esoterický kohout prolezlý červotočem. Spermie si povídá s hovínkem a mrholí na holá prsa...
Strana: 344 Kniha: 25, vzh vtkruw.ygbhsjnsl,lz, Police: 5, Zeď: 4
Rok draka očima Draka
V bouři je krátkozraký, jako by se ocitnul v temné mikrovlnné troubě a tam navlékal nit na kalich ve tvaru krychle stojíce na hlavě. Překvapivě se však mění na superpočítač rentgenující své dávné chyby, jako je šňupání kokainu v kazatelně, lyžování s prostitutkami a hanebné cpaní si borůvek do konečníku. Tak se stavá proti bouři odolným i za cenu toho že mu naroste ten nejpičnatější účes ze zaječích ocasů.
Drak by se měl vyhnout nadměrné konzumaci hroznýšů, dementní snobské antroposofii, zamilovaným kapustňákům, bramborám v bazukách, lehkovážnému odstřelu brutalistických budov, bezduchým vyvolávačům mrholení, kokrhajícím kachnám a především ospalým trpaslíkům vyzbrojeným injekcemi vepřového sádla.
Strana: 113 Kniha: 8, m asa.dea, Police: 1, Zeď: 4
Rok draka očima Hada
Drak je zvědavá hadí ryba, která na sebe lila z rohu hojnosti dokud se neocitla na mořském dně.
Jako bodavý škůdce v jablečné omáčce, jako technofobní nacionalista malující muchomůrkové květy na dřevěné nádobí, vtírá se had knězi do zpovědnice aby tam okusoval řízek a číhá s nádobou močoviny, až nebude nikdo u konvice na čaj. Jako opilý zubař, stává se sochařem, jako zánět slepého střeva navozuje atmosféru hladomoru.
Jindy však utěšuje chrchlajícího neandrtálce pečeným melounem a vybírá zkažená lízátka z bonbonového jezírka.
Při východu slunce je nedostatečný, při západu nekonečný.
Strana: 174 Kniha: 3, sbudylivanqdet, Police: 2, Zeď: 2
Rok draka očima Koně
Prezentujeme-li draka jako zlomyslného, žertovně medializujeme ovulaci superženy ve výběhu žebráků. Poplácáme dort sýrem a velmi nespolečensky a přesto mistrně ogrilujeme koláč, načež za stálého říhání olizujeme puchýř spolustolovníka, který přijel na tříkolce epidemiologické konference.
V draku je kůň prasetem. V koni je drak náměsíčným kozlem. Na sluníčku vypráví hvězdám o reptiliánské paštice donesené v kryse chobotnici jestřábem a dalších neromanticky vykouzlených pokrmech. A přitom, když se jedná o něžnější variace astro-kubismu, svádění venkovanů, nebo zastřihnutí živého plotu, vyžaduje exaktní metodu, aplikovanou s encyklopedicky autokratickou krutostí.
Strana: 329 Kniha: 26, sbdomfffsmbdbhxzyygon, Police: 3, Zeď: 4
Rok draka očima Kozy
V draku rostou sněhové klouzky mezi kořeny chlebu a filosofové přerovnávají chybné programy kosmologie, vypouštějí věštby a vrhají mazance na mizející panteony bezdomoveckých bohů.
V koze pronikají do kanalizace kořeny kapitálek. Zloději trusu se líbají na šlapadlech a taženi spřežením opic na chůdách nepozorovaně vysávají septiky soudců. Útrobní policie uvízla v nádobě na kokain a okouzleně míchá vepřové do jogurtů. Laloky mezimozku se hádají, jestli je pleš nemužná či nejmužnější, je-li ovoněna kadidlem.
Koza je tedy v podstatě CHLUPATÝ BUČÍCÍ DRAK.
Strana: 388 Kniha: 31, dhtzjh ecch, Police: 1, Zeď: 2
Rok draka očima Opice
Drak je jako hypersexuální baobab s plameny chlípně plápolajícími z klenby jeho koruny. Jeho vztah k sekeře se podobá pozorovatelským schopnostem drůbeže vůči sportovnímu přenosu ze závodu v nakrucování knírů v kategorii ženy. Zalesnění je pak drogou, po které maskulinní plešoun mrzutě heká a smutně pojídá ve své chatrči banány. Zapoměl už na časy kdy zachraňoval hlístice z pisoárů či kradl pekaři kokosový ořech načež mučednicky kvičel v orgasmu.
Zato opice poměrně smysluplně sextuje do kanceláře zoologické zahrady ve Florencii, zatímco nad ní proletí zasněný meteorit s vlaječkou na které stojí: něco si přej.
Strana: 233 Kniha: 5, ryssxtkh bqvhosrklnlebt, Police: 3, Zeď: 1
Rok draka očima Kohouta
Drakem rozumíme děsivě rozkošné nesymetrické modré punčochy rozcupované krvežíznivou veverkou přežranou lívanci.
Kohout sentimentálně terorizuje své společnice hidžáby. Uhlazený jezuita s bičem v pařátu, závistivý tchoř pod Buddhovým stromem. Říhající blbeček zlomyslně shazující zelí na lékaře bez hranic. Odstrašujícím způsobem selhává v nastolení patriarchátu mezi štamgasty v nepřítomnosti hostinského. Je problematický, psychotický, parazitický, hašteřivý, vznětlivý, bezpáteřní, nosí znečištěné šortky, ale přesto je okouzlující.
Strana: 123 Kniha: 14, x,tkrt,,, Police: 2, Zeď: 1
Rok draka očima Psa
Psi mohou draka vnímat nelibě, protože dokáže odhadnout nahotu kozy i rozsoudit spor mravence s hrochem. Určit trajektorii průletu sněhové koule knedlíkem i uvolnit plechovku ucpanou slepičím hovnem.
Do roku draka se pes řítí na tříkolce jako dělová koule do sudu s petardami se záměrem porazit ho v kuličkách za světla úplňku. Potká ale babičku a zabloudí spolu na kosmodrom. Zde procvičují prsní svaly, jen tak se poflakují a probírají homeopatii a další ezo sliznatá témata. Vykadí přesýpací hodiny a posmutněle si uvědomí, že smysl života asi nenajde v zrcadle, nýbrž v nesmyslném blábolení a v sepsání kuchařky hnusných jídel.
Strana: 115 Kniha: 19, pdupax, Police: 1, Zeď: 3
Rok draka očima Prasete
Neprakticky spirálovitý anus draka může někdy pomoci při protlačování kebabu střílnami pohraničních bunkrů.
Praseti je doporučen půst, neboť kódová věta: odmastěme podpaží zákonodárců je podstatou samsáry. Stejně jako okázalé hltání vaječného likéru ze soudku vrací celou galaxii do osmdesátých let. Svini s drakem se narodí hříbátko a po čtrnáctidenní stříkané založí hřebčín. Zde uspořádají zběsilou vernisáž kryptozoologům zabývajícím se demografií homo erectus v Německu. Situaci zachrání divočák v kabrioletu, který výstavu zrecenzuje jako zlověstnou a unese svini.
Strana: 4 Kniha: 6, gyyqejzlpo,h, Police: 2, Zeď: 2
Pozn. Kdybyste v textu čemukoliv nerozuměli, stačí jej celý zaměnit za písmeno „F“
Marie Zandálková
Marie Zandálková je čerstvou diplomantkou ateliéru tělového designu. Několik let se zabývá prozkoumáváním terénů hmyzí říše. Staví memoriály vymírajícím druhům, tedy především hmyzu. V roce 2020 spoluzaložila nakladatelství Viriditas. Spolupracuje na vizuálních podobách knih např.: Jana Škroba, Adama Borziče, Magdalény Šipky a dalších. Také je členkou mezinárodního uskupení Canifindanoffice.
Karolína Ševčíková
Karolína Ševčíková studuje globální komunikaci a média na dánské Rosklide University. Fotí portréty a v posledních letech víc prozkoumává uměleckou fotografii. Ústředním tématem její tvorby je ekofenimizmus, přičemž se zaměřuje na odpojení žen od sebe samých, což pro ni představuje paralelu odpojení člověka od přírody. V tvorbě dáva prostor zranitelnosti, která je utlačovaná v každodením důrazu na produktivitu.
Felix Procházka
Felix Procházka je studentem v 1. ročníku v Ateliéru Malby 2 na FaVU. Težištěm jeho umění jsou barvy, což vyúsťuje v malbě, ale často i v kolážích, kterých též několik vytvořil pro Bublinu. Ve jeho současné tvorbě se zabívá jeho transsexualitou a rád by bojoval skrz dokumentaci jeho zkušenosti proti narůstající nenávisti vůči trans* lidem. Tuto tématiku často kombinuje s tématy filosofickými, psychologickými a okultními ve figurálních malbách.
Clara Goldenstein
Clara Goldenstein, researcher and artist born in Rio de Janeiro, currently studies and works in Brno. creating fictional proposals, shaping time, offering atmospheres where one can remain inside, noticing strangeness; these are some of the actions to which she dedicates herself in her research. these practices, which shape and determine her routine, are performed through various media such as video, photography, writing, performance, and drawing.
Nikoleta Radišić
Nikoleta is a Serbian multimedia artist working with installation, audio, video, 3d and writing. Nikoleta obtained a Bachelors degree in Industrial Design (faculty of Applied Arts Belgrade) and is an artist in residency at social centre Krov in Belgrade. Her practice involves experimenting with media types and merging opposing ideas.
Klelia Kalouta
Klelia is a visual artist, writer and documentary photographer using analog/digital cameras and writing platforms. Born in 2001 in Athens, Greece and based in Bucharest, Romania.
Founded a “blog” Bimbos Against Capitalism in 2022. The “blog” is an accessible Instagram and Substack based platform, using a journal-like approach to explore intersectional feminist issues and real life struggles/frustrations of a feminine presenting person in early adulthood. B.A.C. often collaborate with feminist organizations, and showcase street art / graffiti writings of the artist and other supporters of the “bimbo-esque” intersectional feminism movement.
Markéta Wágnerová
Markéta Wagnerová je pseudonym umělce Petra Dočkala, který nejčastěji pracuje s peformancí, filmem a hudbou se značnou dávkou ironického humoru.
Klára Juřeníková
Klára Juřeníková je studující ateliéru Intermédia na FaVU VUT. Sama o sobě říká:
Je mi 25 a jsem z Ostravy. Mám ráda příběhy - nezáleží na tom, jestli jsou pravdivé nebo vymyšlené. Sbírám nalezené poklady a ze všeho nejraději tancuju.
Tobiáš Krsek
Tobias Krsek je tvůrce zaměřující se na obsah související s audiem a výtvarným uměním. Ve své tvorbě spojuje nápaditou deníkovitou vizuální poezii s osobitým audiem, které vypráví příběh a posouvá narativ. Mezi často ztvárněná témata patří bezčasost, nostalgie a klimaticky orientovaný aktivismus.
Hana Kokšalová
Hana Kokšalová je multimediální umělkyně, performerka, organizátorka a režisérka. Právě dokončuje magisterské studium v ateliéru environment na FaVu VUT v Brně. Věnuje se výzkumné tvorbě kombinující vizuální a performativní umění. Její projekty mají podobu inscenací, participativních happeningů pracujících s konkrétními místy a skupinami, politizujících intervencí ve veřejném prostoru.